Pro výpočet nadzemní biomasy stromu potřebujeme průměr stromu ve výšce prsou (DBH), tedy ve standardní výšce 1,3 m nad zemí.

Pomůcky pro měření

• svinovací metr nebo měřicí páska
• připínáčky, barva nebo fix pro označení měřiště
• volitelně: speciální lesnické obvodové měřidlo, pokud měříte často

Postup měření

1. Změřte 1,3 m od země (na svahu z vyšší strany).
2. Označte místo barvou, sprejem, fixem nebo připínáčkem – to je měřiště.
3. Obtočte strom metrem a utáhněte přiměřenou silou, páska metru musí být vodorovně.
4. Zaznamenejte obvod v centimetrech na jedno desetinné místo.
5. Přepočítejte na průměr: DBH = obvod / π (3,1416).

Měření na svahu a zvláštní případy:

Pokud je strom na svahu, měří se z horní (výše položené) strany. Pokud má kmen výrazné ztluštění u paty, měří se výše nad výrůstky. U vícekmenů se měří každý kmen zvlášť.

Každý druh má svůj typický poměr mezi tloušťkou a hmotností. Například strom se stejnou tloušťkou kmene bude mít u břízy menší hmotnost než u dubu, protože jejich dřevo má odlišnou hustotu. Pokud známe druh a tloušťku kmene, lze podle vztahů ověřených tisíci měření napříč Evropou mnoha lokalitami v Evropě spočítat hmotnost sušiny dřeva a ostatní nadzemní biomasy, kterou strom představuje.

Rovnici výpočtu nadzemní biomasy a tabulku koeficientů pro jednotlivé druhy dřevin najdete v publikaci Metodika pro odhad zásoby uhlíku ve stojících živých stromech v lesních porostech.

stáhnout metodiku

Z fyzikálního hlediska tvoří přibližně polovina suché hmotnosti dřeva uhlík.

Zbytek připadá na kyslík, vodík a další prvky.

Uhlík, který strom váže, pochází z oxidu uhličitého. Jedna molekula CO₂ obsahuje jeden atom uhlíku a dva atomy kyslíku. Kyslík je těžší, proto hmotnostní poměr mezi uhlíkem a CO₂ činí 1 : 3,67.

To znamená, že každý 1 kilogram uhlíku odpovídá 3,67 kilogramům oxidu uhličitého, které strom navázal.

1 kg uhlíku odpovídá asi 24,5 km jízdy běžným osobním autem s benzínovým nebo naftovým motorem, např. Škoda Octavia (při emisích 150 g CO₂/km).

Jako příklad slouží Škoda Octavia, která podle typu vyprodukuje průměrně 0,15 kg CO₂/km.

1 kg C = 3,67 kg CO₂
3,67 : 0,15 = 24,47 km

Roční přírůst výčetní tloušťky (tedy přírůst „na šířku") je důležitý údaj pro zjištění, kolik dřeva nebo uhlíku váš strom ročně navíc uloží. Kalkulačka roční přírůst počítá pro průměrné stanoviště. Pro vaše konkrétní stanoviště ho můžete odhadnout několika způsoby, tyto zvládnete sami bez složitých pomůcek:

1. Z okolních pařezů po těžbě (rychlé, ale jen orientační)
   Letokruhy se počítají směrem od středu k okraji. Přírůst na výčetní tloušťce je šířka letokruhu krát 2.
2. Přímé měření živých stromů během roku (jednoduché, přesné, ale pracné)
   V zimě nebo brzy na jaře (leden–březen) si vyznačte měřiště na několika stromech ve výšce 130 cm (např. připínáčkem, fixem, barevným sprejem). Změřte obvod stromu. Na konci vegetační sezóny (říjen–prosinec) zopakujte měření a zjistěte rozdíl. Rozdíl v obvodu přepočítáte na průměr a zjistíte přírůst.
3. Použití tabulek orientačních přírůstů pro jednotlivé dřeviny (dobrý odhad i bez měření)
   Tabulku najdete v publikaci Metodika pro odhad zásoby uhlíku ve stojících živých stromech v lesních porostech. Zohledňuje druh stromu, kvalitu stanoviště (chudé, střední, bohaté), postavení stromu v porostu (potlačený, vyrovnaný, uvolněný).

stáhnout metodiku

Uhlík uložený v dřevě – v kmeni, větvích a kořenech – se postupně uvolňuje zpět do atmosféry.

Tento proces trvá roky až desítky let a závisí na mnoha faktorech:

• na druhu dřeva (měkké dřeviny se rozkládají rychleji než tvrdé),
• na tom, zda strom zůstane stát, nebo spadne,
• na vlhkosti, teplotě a činnosti hub a hmyzu.

Z ekologického hlediska je mrtvé dřevo odumřelého stromu nepostradatelnou součástí lesních ekosystémů – poskytuje úkryt stovkám druhů živočichů a rostlin, zadržuje vodu, živiny i uhlík.

Z pohledu koloběhu uhlíku je ale důležité vědět, jak rychle se tento uhlík z dřeva uvolňuje.

Proto kalkulačka rozlišuje dvě základní situace:

a) Ležící mrtvé dřevo
Ležící kmeny a větve leží v přímém kontaktu se zemí. Dřevo zde bývá vlhčí, rychleji se rozpadá a kolonizují ho houby a dřevokazný hmyz. Proto se uhlík uvolňuje poměrně rychle – většinou v průběhu několika desetiletí.

b) Stojící souše
Stojící mrtvé stromy – tzv. souše – se rozkládají pomaleji než ležící dřevo. Kmeny jsou zpravidla suché, častěji vystavené větru a slunečnímu záření, ale méně napadené houbami. Uhlík se z nich uvolňuje pomaleji, protože rozklad začíná hlavně po jejich pádu. Obvykle trvá 10 až 20 let, než souš spadne, a teprve poté začne rychlejší rozklad podobný ležícímu dřevu.

Z hlediska biodiverzity i uhlíkové bilance má smysl, aby v lese i v krajině zůstávaly oba typy mrtvého dřeva. Zajišťují přirozené prostředí pro mnoho organismů a zároveň pomáhají stabilizovat koloběh uhlíku. I po smrti stromu má dřevo ponechané v lese dlouhodobý vliv na klima – působí jako přechodné úložiště uhlíku.